Historie lázní Karlova Studánka - minerální prameny [ Historie (archivní dokument) ]
Historie lázní Karlova Studánka - PRAMENY
Zprávy o prvních pokusech, jak využívat zdejší prameny k léčebným účelům, pocházejí ze 17.století, ale lázně vznikly o 100 let později, v roce 1785, kdy celé bruntálské panství patřilo po konfiskaci po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 Řádu německých rytířů.
Nejdříve byly využívány prameny vyvěrající v blízkosti dnešního hotelu Džbán. Na prameny byl upozorněn tehdejší místodržitel z Bruntálského panství baron von Riedheim, dal je vyčistit a postavit kolem nich kamennou zídku. Popularita pramenů rychle rostla a o celou věc se začal zajímat velmistr Řádu František Maxmilián II. Na jeho žádost profesor von Welle provedl rozbor vody a v kyselkách zjistil značný obsah minerálních látek. Dolní pramen byl uznán jako léčebný a pojmenován na Maxmiliánův.
V roce 1785 byl u pramene postaven dřevěný lázeňský dům s 15 kabinami, ve kterých byly údajně dvě dřevěné vany pro léčbu koupelemi. Ordinoval zde i velmistrův lékařský poradce Dr. Heiderich z Opavy. Blahodárné síly pramenů přitahovaly stále více návštěvníků. Léčebný postup zůstával stejný - voda ke koupelím se ohřívala žhavou struskou, která se vozila z hubertovských hutí na vozech do prostoru dnešních lázní. Budovaly se další dřevěné kabiny.
Roku 1803 byl postaven zděný koupelový dům (dnešní Pošta), do kterého byla ohřátá voda vedena dřevěným potrubím. V 19.století byla několikrát provedena analýza minerálních vod (1812, 1828, 1861). Vzhledem ke zvýšené potřebě vody byly vybudovány další zdroje - prameny Karlův, Antonínův a Bezejmenný. Tyto zdroje zachycovaly mělkými jímkami podzemní vývěry. V roce 1862 byl objeven pramen Vilém, který byl analyzován v roce 1863 a 1881.
