Zřizovateli tohoto kina byli slavičínští sokolové, kteří si takto splnili svůj několikaletý cíl - zřídit stálé sokolské kino a opatřit tak sokolské jednotě životně důležité finanční prostředky. Nově vzniklý Československý stát tak udělováním licencí na provoz kin sokolům, podporoval sokolské hnutí. Toto předsevzetí, které vzniklo krátce po založení sokolské jednoty ve Slavičíně v roce 1912 se stalo jedním z hlavních hybných motivů pro vybudování sokolovny.

Prvním titulem uvedeným v sokolském kině měl být film Děvče z hor. Ten však nedorazil a tak "kinooperatér" pan Němeček z Bojkovic promítl náhradní film - Tajemství staré panny.
I přes neohlášenou změnu byl ohlas obrovský (v té době se hrály jen němé filmy, zvukový film se vyvíjel). Ten do Slavičína dorazil o sedm let později se zkušebními projekcemi a v roce 1935, po zakoupení zvukové aparatury "KLANGFILM" se začaly zvukové filmy promítat pravidelně. S výjimkou 2. světové války, kdy si kino přivlastnila německá Říše, byla zřizovatelem kina TJ SOKOL Slavičín a to do června roku 1946, kdy byla kina znárodněna. Pak se stal zřizovatelem Závodní klub DRUŽBA a to do roku1992. Ve zřizovatelství kina se pak vystřídali Okresní správa kin a Město Slavičín a od roku 1996 je jím soukromá osoba s finanční podporou města.

Za uplynulých osm desítek let se v kině vystřídali stovky, z počátku dobrovolných, později honorovaných, pořadatelů, promítačů a vedoucích. Z promítačů to byli: Němeček, Emil Fojtík, Rozsíval, Josef Žák, Jaroslav Stružka, Karel Milíčka, Ludvík Latinák, Josef Bláha, František Fojtík, Zdeněk Machů, Vladimír Dědek a další. Z pokladních: manželé Leví, Antonín Strážnický, Jiří Semela, Ludmila Jurčová, Františka Fialová a jiní. Z vedoucích kina: Vladimír Bobál, Karel Zoller, Zdeněk Fiala..., z dramaturgických pracovníků: Zdeněk Janáček, Eduard Matula, z účetních Antonín Strážnický. To je jen neúplný výčet, protože se nedochovala žádná evidence lidí, kteří spojovali svůj volný čas s kinem.

Stejně tak chybí údaje o návštěvnosti. Pokud ale sokolové evidovali za své údobí 412.500 diváků, musela celková návštěvnost hodně přesáhnout milión. Snad by to stálo za spočítání.
Po celých 80 let slavičínské kino dávalo svým divákům zábavu i poučení a vysokou měrou přispívalo ke vzdělávání a formování charakterů desítek generací. A stejné ambice si klade i dnes.