Tomuto společenství tehdy poskytla střechu nad hlavou budova bývalé Rolnické Záložny (nynější restaurace Záložna), kde se v krátké době po jeho založení objevuje jednak významná divadelní scéna, tak i první slavičínská knihovna. Jen pro zajímavost v té době byla vybavena 310 svazky beletrie, 30 svazky naučné literatury a navštěvovalo ji 60 čtenářů.

Slavičín tak rázem získal na kulturním kreditu, stal se centrem společenského života nejen pro místní občany, ale i pro obyvatele ze širokého okolí. Všichni si jistě vybavíme z vyprávění našich předků a pamětníků, že taková premiéra divadelní hry byla takřka svátkem pro všechny místní rodiny. Díky typické sounáležitosti na malém městě se každý už předem těšil, že na jevišti zahlédne svého souseda, kamaráda či příbuzného. Taková událost proto vždy dokázala Slavičany pobavit i stmelit a vzbudit u nich pocity hrdosti k místu, jež má tak vysokou uměleckou úroveň a kde se rodí tolik skvělých talentů. Vždyť v dobách největšího divadelního rozkvětu hostoval na zdejších "prknech, co znamenají svět" i slavný herecký velikán Rudolf Hrušínský!

Právě kvůli oživení těchto neotřelých vzpomínek na místní kulturní historii uspořádala Městská knihovna ve Slavičíně ve spolupráci s paní Ladislavou Barošovou, členkou divadelního souboru Pařez, dne 23. 5. 2007 besedu nazvanou Vzpomínky z jeviště aneb setkání tří divadelních generací Slavičínska. V podvečer tohoto dne se celá knihovna jako by mávnutím proutku zázračně proměnila v malou divadelní scénu - s kulisami, oponou, nezbytnými divadelními rekvizitami, výstavou knih a autentických fotografií, kde střípky divadelních vzpomínek dokreslují mistrovské výkony zdejších herců v průběhu let. Nechyběly ani symboly tragédie a komedie - divadelní masky znázorňující emoce, smích a žal, které neodmyslitelně patří k jevištnímu dění i k našim životům.

Opona se tedy konečně rozevřela a "představení" začalo srdečným přivítáním všech posluchačů a hostů - od těch nejstarších pamětníků, přes členy současných divadelních souborů Pařez a Sem Tam Fór až po nejmladší generaci dětských herců. Poté následoval vlastní program, který spočíval v neformálním rozhovoru na téma, dávno v podvědomí zasutých, ale i stále aktuálních divadelních zážitků. Mnohé z nich v nás posluchačích přímo evokovaly atmosféru poválečných i totalitních let, kdy členové tehdejšího souboru dokázali vykouzlit úsměvy a dobrou náladu obecenstva a takto pomáhali nést těžký úděl nelehké doby.

Celou akci popsala velmi výstižně jedna z představitelek naší první divadelní generace, paní Daniela Borová těmito slovy|: "...sešli jsme se 23. 5. v 18:00 hodin v Městské knihovně ve Slavičíně. Skutečně tři generace divadelních ochotníků. Paní Jitka Eiseltová, Jarmila Kutrová, Jindřiška Holbová, pan Miloš Navrátil, za tu první nejstarší generaci, za současnou pak pan Jan Julínek, vedoucí SemTam Fóru, pan Jaroslav Pinďák z Pařezu spolu s dalšími členy těchto souborů a dostavila se i naše divadelní budoucnost, jíž reprezentovaly Silvie Barošová a Blaženka Pinďáková. O vzpomínky z činnosti maňáskového divadla se přišla podělitpaní Marie Tomaníková, vychovatelka školní družiny ZŠ Vlára. Přes počáteční ostych se během krátké chvilky rozproudilo krásné neformální vzpomínání, zvláště nás, dříve narozených. Vzpomínaly se příhody veselé i méně veselé, což připomínalo chvíle ochotničení spojené s našim mládím. I mladí, kteří převzali štafetu v současné době, mají už spoustu zkušeností. Máme radost, že se jim práce daří, a že pociťují lásku k divadlu, kterou prostřednictvím divadelních rolí předávají lidem. Celou besedu v klidu a pohodě, s velkým zájmem a pochopením vedla Gabriela Klabačková, vedoucí Městského klubu a knihovny. Se zajímavými momenty z historie divadelnictví Slavičínska nás v průběhu besedy fundovaně seznamovala Ladislava Barošová. K pohodové atmosféře výrazně přispěly i hudební vstupy pana Radima Knoppa, učitele ZUŠ ve Slavičíně, který svou citlivou hrou na kytaru a příjemným zpěvem předvedl několik ukázek z hudebního repertoáru divadla Pařez. Mile nás překvapila i přítomnost a zájem pana starosty Ing. Jaroslava Končického o divadelní dění, který nám v závěru posezení předal pamětní listy a kytičky. Jeho slova díků zahřála u srdce. Snad tedy nebyla naše dlouholetá práce marná, děkujeme za krásný večer a vyslovené uznání....."
Ano, poděkování je zcela namístě. V tomto případě však náleží všem, kdo se podíleli na organizaci akce a hlavně Vám, naši milí divadelníci. Za to, jak umíte rozdávat pocity štěstí i dojetí, radostně i teskně rozechvívat všechny škály složité lidské duše a také, jak nás diváky, dokážete přenést do jiných světů či nám pomoci je v sobě objevit.